Stěhujeme se :-)

Vehementně se připravujeme na krytí a k tomu patří i změna stránek. Najdete nás zde:

zarkovasouhvezdi.webnode.cz/


29.5. Máme další přírůstky. Jsou to 4 malá, dnes narozená koťátka. Kdyby měl někdo zájem , dejte vědět.




22.5. Máme výsledky všech sourozenců Irunky, jak z výstavy, tak ze svodu a fotečky.  Už to nejsou žádná miminka.

Výstava      Jméno            Svod            Foto
1.místo   Desire To Win   5/1a/ A4     

2.místo   Day Star           5/3a                    
2. místo Dean Drabbin    5/2a             

3. místo  Dayton Sun       5/3a       

5. místo           Dixie Pixie                5/2a       

nevystavoval     Diamond Rock    5/1a/ A4   
nevystavoval     Descaro           5/1a                 


18.5. KESSINKA JE DOSPĚLÁ, MÁ 3. NAROZENINY
Zlatíčko naše, za ty tři roky si ušla obrovský kus cesty a o víkendu to završila bonitací. Jsi už rozumná a správná hlídačka, která svou rodinu prostě miluje. I my Tě milujeme a přejeme do dalších let spoustu energie na lumpárny, hodně trpělivosti na děti a Irunku, velkou kopu zdraví, snad také nějaká ta štěňátka, ale hlavně, ať jsi štastná.
Vše nejlepší přejeme i Kessinky sourozencům, kteří nás chodí na stránky pravidelně navštěvovat. Hodně štěstí a zdraví, klucí a holký, hodné páníčky již máte !

14.-16.5. KLUBOVÁ VÝSTAVA KNÍŽECÍ RYBNÍK U TÁBORA
IRUNKY SVOD A KESSINKY BONITACE
Zabalili jsme batohy a vyrazili na dlouho očekávanou akci. Počasí nevěstilo nic dobrého, ale bylo to nakonec to jediné, co nám to kazilo.
V pátek jsme byli na místě a vydali se na procházku přilehlým lesem. Obě holky byly jak u vytržení v novém prostředí a lesa si užily.

V sobotu nás čekala výstava. Co čert
nechtěl, sešly se časy obou holek najednou a tak nezbylo, než poprosit Jirku, aby Irunku odvodil a za to jak Irunky temperament zvládl moooc děkuji. Ta, vidíc Radku před sebou neustále poskakovala a zajímala se o všechno možné, jen ne o rozhodčího, kterým byl pan Kukla. Zoubky ovšem ukázala, běhala hezky a tak si nakonec vyskotačila 1. místo a hodnocení VN1v konkurenci dalších 5-ti dorostenek, včetně dvou sestřiček. No a díky chaosu vzniklému u nástupu třídy otevřené, na mě Jirka kývl za pásku a u poháru už jsem se s Irunkou vyhřívala já. Pan Kukla byl lehce překvapen, ale radost pochopil.

S Kessinkou jsme vběhli do kruhu mnohem později. Výstavu jsme brali spíš jako přípravu na bonitaci, takže z výsledku VD jsme zklamaný nebyli. O dvojbarevných znacích víme a v konkurenci 31 fen, jsme neměli šanci. Velice pečlivě posuzovala švýcarská rozhodčí Denise Gaudy.

V neděli nás čekal Irunky svod a Kessinky bonitace. Tentokrát byl čert milejší a předvádět obě holky jsem stihla sama, i když jen tak tak. Po krátkém čekání 6 Brzáňat vběhlo do kruhu a začali jsme poklusem, který jsme, vzhledem k zimě a studenému větru, všichni ocenili a pan Slezák začal posuzovat. Šlo to docela rychle a když došlo na Irunku ukázala se věc nevídaná a po několikanásobném přepočítání se ukázalo, že Irunka je malý krokodýlek. Má totiž zdvojené obě M3. Na škodu to ale není a ve stáří to jistě ocení. Irunka si odnesla krásný svodový kód : 5/1a/A4 Následovalo focení všech sourozenů

Dixie Pixie, Dean Drabbin, Descaro, Diamond Rock, Desire To Win, Day Star a Dayton Sun
a už se běželo bonitovat s Kesskou.

Ukázalo se ucho a vyrazili jsme v pohodičce na střelbu a poté si pohráli s uzlem. Kesska si tedy moc nehrála, ale stačilo to. Následoval klidný průchod skupinkou vedle kola a řehtačky a už jsem
Kessku předávala a s obavami odcházela do kruhu 5-ti lidí. Po zavolání Kesska kruh lehce oběhla, ale zařadila se radostně vedle mě a čekalo nás to nejtěžší. Skupinka se rozešla a začalo svírání. Ku překvapení všech se Kesska ani nehla, našla si mezi těly skulinku a vykukovala ven. A bylo vyhráno. Odložení u kolíku bylo naprosto v pohodě a my jsme postoupili do dalšího kola. Paní Jemelková nás
pochválila, že od minule jsme odvedli velký kus práce a fungujeme. Asi 2 hodinky jsme čekali na přeměření a posouzení exteriéru, které Kesska odstála jak socha a s bonitačním kódem 4/2a/4a,4f/D2,S1/S pelášili ven k paní Černé a Kessinky sestřičce Kerry. Z Kessky je chovná fena a zřejmě nás tedy čekají štěňátka. Bonitační komisi tvořili pan V. Adlt a paní T. Kejvalová. Následovalo focení a unavení a zmrzlí, nicméně šťastní, jsme zamířili k domovu. Další fotky a info dodáme hned, jak si to dáme dohromady

4.5. Jaro je tady a tak jsme se i u nás vrhli na zahradničení.
Zahrady-ničení totiž proběhlo v zimě a teď je čas na nápravu. Kessinku tyto práce už příliš neberou , zato Irunka pomáhá, jak to
jenom jde. Ví asi, že to její štěněčí čurání a dovádění, dalo trávníku pěkně zabrat. Taaakže: uklidili jsme rozházená polena a pustili jsme se do sekání trávy. To bylo náramně vzrušující. Především tedy to, že Irunka se rozhodla útočit na el. šňůru, která se šourala za sekačkou. Pokračovali jsme vertikulací, což byl teda rachot a následovalo rozhazování semínek trávy. To Irunka pojala jako skvělý trenink chytání, takže asi brzy vyklíčí a zezelená se. www.youtube.com/user/kessadr#p/a/u/0/pcyh_8UpU_k
No a ještě jsme to museli zalít, a zde Iruš pomáhala správnému rozstřikování vody a neustále strkala hlavu před hadici. www.youtube.com/user/kessadr#p/a/u/2/QtJ9eLMeRKYVýsledek:tráva suchá, já mokrá. Nakonec jsme překontrolovali thuje a ostříhali zaschlé větvičky. Irunka opět nadšeně pomohla.
Po dobře odvedené práci následovalo za odměnu hraní s míčkem a Irunka se projevila jako "praštěné" štěně.www.youtube.com/user/kessadr#p/a/u/1/zF0mb2zayKk

24.-25.4. Nechali jsme se zlákat sladkými slovíčky Radky Jindrákové a vydali se s Kessinkou na náš první trek. Krušnohorský dogtrekking 2010 aneb Krušnohorci v Českém středohoří. Dle nejen jejích slov, ale také co jsme se dočetli na diskuzi, bývají Krušky krušné především díky počasí. Ovšem předpovědi byly úžasné, takže se nebylo čeho bát. (jsme si mysleli) Zabalili jsme, posbírali veškerou výbavu, poslechli dobré rady od Radky - namazali chodidla, připravili hroznový cukr, jen s tou vydatnou snídaní to nevyšlo, neboť nervozita stoupala a nebyla jsem schopná pozřít víc než půl rohlíku a jelo se. Dle hlášek z trati, na které Radka byla již od pátku, že takový trek ještě nešla, jsme vytušili, že začíná přituhovat. Krušky asi nebudou krušné jen kvůli počasí... V kempu Kréta byli ráno všichni natěšení a dokonce se objevili závodníci z LONGu -blázni. Vyfasovali jsme itinerář, lísteček na kontroly a tričko a čekali na 8 hodinu. Zastavil se u nás pan Šeda, který trasoval, ale hlavně milovník hovíků. Chvilku jsme podebatovali a nastal čas vystartovat. Vyzvala jsem Kessku slovy: tak pojď na to... a ona naivně naskočila do auta . Nééé opravdu to autem nepojedeme, ale těch 45km musíme ušlápnout po svých a nejlépe za světla. Vystartovali jsme v 8:01 a prvních 5 km jsme ušli ani nevíme jak. Šlo nás víc, takže se kecalo a celé Litoměřice jsme přeběhli jedna radost. Tedy přešli, ale byli i tací, co to běželi!Jen přes most nám to dalo trochu zabrat. Kesska vytušila výškua moc se jí do toho nechtělo. Nad Litoměřicemi jsme se snad všichni svlékali a pokračovali po modré po polní cestě. Vypadalo to nádherně, než jsme se dostali k prvnímu kopci. Pak už jsme rovinu viděli jen hodně zdálky. Dá se říct, že celý trek byl buď s kopce nebo do kopce. Před Křížovým vrchem všichni brali do rukou foťák se slovy, tohle si musim vyfotit. I vrstevnice na mapě vypadaly jako jedna tlustá. A tak jsme se škrábali vzhůru na Dlouhý vrch. Kesska je pes věrný a poslušný a ví, že na vodítku se prostě netahá, takže jsem neměla nejmenší šanci, že by mi holka pomohla. (Zlatá Irunka, už aby vyrostla prdelka, to je totiž tahačka první třídy, asi po mamince. ) Kessinka skutečně držela celý trek mé tempo, i když se to místy blížilo chůzi ročního dítěte. Celkem brzy jsme dosáhli 15-ti km a těšili se na Staňkovice, kde si dáme pauzičku. Tak se také stalo, napojili jsme se, vyměnili ponožky za suché a plné sil vyrazili dál. Na 17-tém km jsme potkali Jindráky, kteří přesto, že měli v nohách již 83 km, vypadali stále svěže. Prohodili jsme opravdu jen pár slov, neboť jen tak se zastavit, je to nejhorší, co můžete udělat, a frčelo se dál. Čekala nás Trojhora, kde jsme si s Kessinkou udělali společnou fotografii a hlavně potůček, který Kessce hodně prospěl. A už jsme šupali do Třebušína a na Kalich. Byl to teda opět krpál, ale čekala nás tam kontrola, takže jsme museli. Na Kalichu jsme také dosáhli 23km a tedy půlku treku měli za sebou. Stále jsme se cítili dobře, seběhli zpět do Třebušína a najednou jakoby nohy odpadly a konec. Dali jsme tedy pauzu v hospůdce a asi po 15-ti minutách vyrazili dál v naději, že odpočinek zabere. Bylo ovšem po druhé hodině a sluníčko to do nás neúprosně pralo na asfaltové silnici do kopce do Řepčice. Ušli jsme asi 2 km a byli jsme hotový. Kesska se napojila z místního pramínku a konečně jsme přešli na lesní cestu. V tomto úseku do Proboštova nás
předběhli poslední MIDaři a od 28-mého km jsme propadli beznaději, že jsme poslední, protože už nebylo živé duše. Ale co, poslední, ale dojdeme to! A tak jsme se plahočili přes Tašov, kde jsme vysvětlovali, proč se tu pohybuje tolik pejskařů tam (long) a zpátky (mid), Čeřenice, kde jsme opět měnili ponožky a již oblepovali puchýře a kde Kesska zalehla, jako že jde spát , pod Homolku, kde jsme se hrozně líbili jednomu pánovi, že takhle unavenýho dlouho nikoho neviděl. Vyškrábali jsme se na další neuvěřitelnej kopec, se vzpomínkou na to, jak Radka zkoušela, jestli nepůjdeme hnedka LONG a otevřel se nám výhled na Litoměřice, Terezín a snad i Roudnici jsme viděli a popadla nás naděje, že už nikdy nepůjdeme do kopce. Hroznový cukr se stal naším přítelem. Opět po silnici do Lbína, kde nás čekal další psychický zlom a to posledních 10km. To už došlapeme!!! Nabiti touto myšlenkou jsme po ukrutném sešupu opět stoupali do kopečka a paaak už jen a jen s kopce. Což se může zdát jako výhoda, ale palce byly jiného názoru a nechaly se přemoct puchýři. Šli jsme i hezkým prostředím,ale fotit už opravdu nebylo v mé moci a tak tato místa zůstanou jen v mých vzpomínkách. Přes Litoměřice, po mostě už Kesska šla odevzdaně a do kempu. Pomalu se začalo stmívat a tak nejen, že jsme to došli, ale opravdu jsme to došli za světla!!! V posledních metrech nás předbíhala longařka s pinčema a to jsem opravdu nechápala, kde se v ní ta síla bere. Já skoro slzy v očích, jak se začalo napětí uvolňovat poslední kousek a byli jsme v cíli ve 20:29. A s časem 12:28 jsme se umístili na 29. místě ze 41 závodnic. Což je pro nás ohromný úspěch, bez treninku, napoprvé a bez "tažného" psa. Přespali jsme u Jindráků v pokojíčku a probuzení při každém otáčení opravdu nebylo postelí! Druhý den při vyhodnocení jsme obdrželi diplom, dárečky a výzvu, že příště musíme na LONG!
Radka s Taruškou v kategorii DTW2-2.místo
Jirka s Wickčou v kategorii DTM2-6. místo
p. Šeda s Arankou DTM2-3. místo
Odbelhala jsme se do auta a frčelo se domu.
Může mi někdo říct: Kdy přestanu chodit jako kačer Donald??? 
Děkuji moc Radce za úžasný nápad, účastnit se takovýchto akcí a celé rodině Jindráků za skvělé zázemí, které jsem u nich měla, včetně vany a snídaně s dortem (Marťo výbornej byl).
Fotečky z tohoto neuvěřitelného zážitku naleznete zde:
kessadr.rajce.idnes.cz/KD_2010_Ceske_stredohori_MID/
 


22.4. Pro jistotu se jdeme s vámi všemi rozloučit, neboť o víkendu nás s Kessinkou čeká první dogtrekking. Vyrazíme na Krušnohorský dogtrekking, tentokráté tedy Krušnohorci v Českém středohoří, kategorie MID. Čeká nás 40km, na které se těšíme a věříme, že dojdeme i kdybychom se měli doplazit.  Kdybychom se již neozvali, hledají nás . Lidičky, držte palečky, ať ve zdraví dojdeme. Díííky.



13.4. Irunce se blíží půl roku a za těch 6 měsíců se nám holka pěkně proměnila. Váží necelých 29 kg a měří 59 cm v kohoutku. Venku jsou
snad všechny zuby, které ovšem nerada ukazuje. Srtst už není ta štěněčí, ale krásně se osrstila havraní černou a na sluníčku se nádherně leskne. Zamilovala se do vody a je z ní pěknej čochtan. Umí poslouchat, když chce, zná rodinné rituály, dávno už spí venku, nelítá ze vrat, kdy se jí zachce, do auta se jí tedy ještě moc nechce, ale cestu vždy prospí, ráda olizuje Juránka, kerého má hned po ruce a z neznámých důvodů ráda skáče po páníčkovi, přestože už je dávno odnaučená na lidi skákat. Co se ovšem nezměnilo, je její potrhlost. Je to prostě torpédko, které se jen tak nezastaví. 




9.4. Nějakou změnou stragie provozovate našich stránek nefungovaly odkazy na rajče a youtube. Vše je opraveno přímo u článků. Komu se nechce hledat ať se podívá tady: kessadr.rajce.idnes.cz/
www.youtube.com/user/kessadr

4.4. Volná neděle po delší době znamenala návštěvu cvičáku. A hnedka se hrabalo listí, což pro Irunku znamenalo volno a nadšené běhání mezi lidmi. Občas někoho sejmula, ale byla šťastná a opět hodnocena, jako silnější fleťák.
Kessinka jako vždy po  odmlce cvičila jako Bohyně a byla tak nadšená, že po přinesení aportu si vyskočila pro pusinku. Překážky zvládla bez problému a brala je s takovou samozřejmostí, že při vodorovném žebříku, kde ji na konci vždy sundavám, došla na konec a okamžitě se začala klátit směrem ke mě, jako by tam snad omdlela. Byla si naprosto jistá, že jí chytim. Nebo mi chtěla ušetřit práci se zvedáním? Na obranách se lehce projevila, ale nic zásadního.
Irunka cvičila v rámci možností piškotů. Poučení pro příště: piškoty prostě neexistují!!! Proč si mám lehnout, když piškoty jsou nahoře? Proč mám sedět vlevo u nohy, když piškoty jsou v pravé kapse? Proč mám běžet pro aport, když piškoty jsou tady? Atd. Chůze u nohy byla ovšem dobrá a Irunka si prvně vyzkoušela některé překážky. Vysokou kladinu, pohyblivou lávku, houpačku a i tunel, který teda běhá zásadně opačným směrem než je určeno. Na obranách i štěkala, ale držet kořist se jí moc nechtělo.

2.4.  Opět trenink na trek. Musíme opravdu trenovat a nezklamat, protože psychickou podporu nemáme snad od nikoho. Každý v okolí nás od toho odrazuje, že je to moc km, že z toho nemůžeme nic mít,
že to neujdeme a podobné hlášky. Další okruhy už Kesska absolvuje na šňůře, ale netáhne. Motá se někde kolem mě a občas mám 100 chutí jí odpoutat poté, co se asi po miliontý zastavuju a vymotávám. Vypadá to, že Irunka bude lepší tahač, ale zatím je na to ještě malinká, takže má povoleno běhat okolo. Potkali jsme tunel, tedy rouru pro vodu pod kolejema. Chytli jsme příležitost a prošli se tama zpět. Nikdo se nebál, takže nebylo co řešit.

31.3. Od té doby co Irunka ví, že ve vodě je sranda, neodpustí si ani jednu příležitost se namočit. Potok jí prostě uchvátil. Máme ho hned za barákem a chodíme přes něj na každou procházku. Bude to asi stejná cachta, jako Kessinka. Připomínám, že ta si neodpustila koupel ani v lednu po výšlapu na Milešovku. Uvidíme, jak dopadne plavání v hloubce. K tomu Kesska nikdy vztah nenašla. Že by Irunka nahradila Arušku, který plavání miloval?  Videjko od potoka:
http://www.youtube.com/user/kessadr#p/a/u/0/VWWQEO4k4dg

29.3.  Pomalu ale jistě se nám blíží náš první dogtrekking. Takže se pomalu dostáváme do formy a vyrážíme s holkama na různé okruhy.
Žádné procházkové tempo, ale od počátku nasadíme fofr a letíme, co to dá. První okruh šly holky na volno a často se pro mě vracely. Asi taky proto, byly po 6km vděčné za vycachtání v potoce. Kesska to brala jako ochlazení, ovšem Irunka jako další výzvu! Skákala v potoce po všech 4 nožkách najednou (což psi snad ani nedokážou?) a jako by na nich měla pérka. posuďte sami.
http://www.youtube.com/user/kessadr#p/a/u/1/XocAcy_GwWc

27.3. Jelikož Irunka od pondělka statečně spí venku, vzala jí Kesska pod svá křídla a holky se zase víc sblížily. Bohužel se to odráží i na
tom, že mě Irča tolik nepotřebuje, ale víc si hraje s Kessinkou a vůbec spolu tráví dost času. I když strategii hlídání maj jasnou. Irunka leží u vchodových dveří a zároveň hlídá vrata. Kessinka leží u balkonových dveří a dohlíží na zahradu a zadní vchod. Takže se k nám věru nikdo nedostane.

24.3. Vyrazili jsem do Bezručáku. Krom toho, že nás zaskočilo, že i v tak nádherně slunečném počasí se na
cestě držel sníh, překvapila
Irunka, která se zamilovala do obřích louží. Lítala v nich sem a tam a i na fotkách můžete vidět, že jí to oooopravdu bavilo. Potkali jsem obřího berňáka, který mi připomměl, že Kessinka hárá . Ale pani ho naštěstí zvládla, takže mrňata nebudou.
http://kessadr.rajce.idnes.cz/Jarnim_Berzucakem/

22.3. Jaro je tady a přišlo opravdu s nádherným počasím. Ovšem poslední dny paní Zimy jsme trávili doma. Nejen, že panička nebyla na žádném plese, nevzala pejsky na procházku ani na dlouho očekávané Vítání jara v Chomutovském Zooparku, nevystrčila čumák ven!!!

Ovšem ani doma se nikomu nevěnovala. Přemohl jí totiž bolavý zub a zřejmě zánět, protože opuchla na levou tvář opravdu nádherně. Ledovala, bědovala, léky brala a hle... v pondělí ráno byl zánět pryč a tvářička začala splaskávat. Asi to sluníčko nebo co. Byli jsme tedy alespoň s Irunkou na návštěvě u sousedů a jejich Megí. Tam se holky pěkně vyřádily na písku a my si domu odváděli zlatého hovawarta.

17.3. Irunce už je 5 měsíců. Roste z ní pěkný koník. Měří 55 cm a váží 26 kg. Štěněčí jemňoučká srst se pomalu vytrácí, ocásek zarůstá a druhé zoubky jsou skoro všechny venku. Má už taky své zvyky. Například večer, jak se setmí dobývá se do baráku. A jak je tma, tak to už je nepříčetná a na klice vpodstatě visí. Prostě se rozsvěcí lampy a to už má být každá slušná holka doma a chystat se ke spánku, ne? Jak já jí budu vysvětlovat, že už je velká a musí hlídat venku i v noci, to teda nevim. Sníh roztál a ta vylezly napovrch mé keříky buxusu a thujek. 4 ťapky ještě ustály, ale 8 už je asi moc. Slova netřeba.

15.3. Že by se Kessinka rozhárala? Už to tak podobně vypadalo v lednu. Uvidíme. To jsou mi intervaly tohle. Kdo se vtom má sakra vyznat???

9.3. Holkám díky ukončení neštovicové karantény skončilo válení po dvoře a se střídají v návštěvách města. Kessinka probíhá městem bez problémů, ale trénujeme postávání na zastávce, která se postupně zaplňuje. V této situaci je Kesska mírně nesvá, ale při pořvávání náctiletých
pacholků se není čemu divit. Jízdu autobusem zvládá perfěktně. Za to Irunka dnes jela autobusem úplně poprvé. Panička jí vybrala nový, nízkopodlažní autobus, který tolik nerachotí a může do něj sama nastoupit a poté i vystoupit. Jelikož bydlíme na konečné poprosila jsem pana řidiče, zda můžeme do busu vstoupit ještě než nastartuje. Bylo nám dovoleno a Irunka vběhla dovnitř bez větších problémů. Cestou čuchala k nastupujícím lidem, po zemi, koukala dveřma ven a pečlivě poslouchala hlášení o zastávkách. Zatáčky a brždění vybírala bravurně a když nastal čas vystupovat, nezaváhala ani chvilinku. Následovala asi hodinová procházka městem a parkem, kde byla lehce nesvá. Byla taky ve městě teprv podruhé. A čekala nás cesta zpět. Jak se dalo čekat, do vrčící potvory se jí vůbec nechtělo, ale zafungovalo vodítko a Irunka byla mírně vtažena. Nic jiného nezbývalo, neboť Jurášek v kočárku už byl uvnitř. Jízda už byla v pohodě a na konci se vystupovalo s veeelkou radostí. V tomto budeme i nadále pokračovat, takže očekáváme jen zlepšení.

7.3. Dnes jsme byli na cvičáku a musim říct, že bodovaly obě holky a to ne při cvičení, ale při obranách. Kessinka je známá tím, že jí nějaký figurant nemůže rozházet, neskáče, nekouše, neštěká, ba je k němu otočená zády. A dnes? Ona nejen, že na hadr skákala a i se o něj chvíli
prala, vrčela, ale ona i 3x štěkla. Byl to ohromný úspěch a svitla naděje, že by i mohla štěkat na povel. Ukáže čas. Ale když nastoupila Irunka, bylo naše štěstí ještě vystupňouváno. Hned od počátku štěkala jak o život. Prát s hadrem se moc nechtěla, ale jak byl hadr na zemi, tak k němu figuranta nepustila. Hlídala si prostor, štěkala a vybíhala
dopředu. Asi v obranách brzy natrhne Kessince zadnici. Foťák jsme měli, ale fotografa ne, takže bohužel fotky nemáme. Ale za odměnu jsme šli s holkama na procházku a tam se ještě vylítaly ve sněhu. Irunka byla nakonec tak zmožená, že při nástupu do vchdu a výtahu se už vůbec nabránila. takže výtahem můžeme jezdit, kdykoli se nám zachce.  Fotečky z vycházky jsou tu: http://kessadr.rajce.idnes.cz/V_breznu_nad_Chomutov/

2.3. Irunka byla poprvé po řádném proočkování ve městě. Nezaskočila jí ani obří míchačka ani trolejbus, zato s lidmi to bylo malinko horší. Před některými lehce couvala, na některé poštěkávala, ale některých si vůbec nevšímala. Jinak měla obří úspěch, protože všem se velice líbila. Jeden pán pronesl: To je ale krásnej retriever, ale černýho jsem ještě neviděl, to musí bejt s něčim šmrncnutej ne??? No tak Irunka samo šmrncnutá neni a pánovi jsme
trochu rozšířili obzory neboť o rase Hova-co? Hovawart nikdy neslyšel.
Dnes ale dorazilo velké překvapení. Radka s Jirkou nám přivezli PP. Irunka je řádně uvítala, pošpinila, poskákala, olízala, okousala uši a olezla. Asi i díky tomu se jim náramně líbila, jak povahově-nebojácná a temperamentní (celá babička Awista), tak i
exteriérově. Prohlíželi si i zoubky, což dalo trošku práce a já dostala povolení mírně jí přiškrtit . I tak z nich měla Irunka obrovskou radost, stejně jako z brášky Dinouška, který se na ní také přijel podívat. Řádili spolu na zahradě a poté i doma, kdy Dinoušek prošel socializací v podobě našeho miminka Juráška. Zpočátku se mu moc nelíbil, ale Jurínek ho zřejmě uklidnil svým ledovým klidem. Nato, že se kolem něho pohybovali 3 velcí psi, byl narosto v pohodě a procházel mezi nimi s buchtou v ruce s absolutní jistotou a přezíravostí. Kde se to v tom klukovi bere? I Kessinka si dnešní návštěvu užila.
Nejprve teda Dinouše lehce zpražila, ale poté si i pohráli a když už toho měl Dino plné zuby, tak se schoval pod stůl a na její štěkání absolutně nereagoval. Probrali jsme všechny sourozence horem
 dolem a moc se těšíme na jejich setkání v Táboře, kam dorazí zatím krom jednoho všichni, včetně Dakiry a jejích majitelů z Rakouska. To bude mejdan ! Na fotečky sourozenců se můžete podívat tady:
http://awista.rajce.idnes.cz/navsteva_Tarusky%2CDonnera%2CDescara%2CRockyho_a_Irusky/

26.2. Ve čtvrtek jsem odvážela Kačenku do lázní a to bych byla špatná pejskařka, kdybych v tom hned neviděla skvělou příležitost na procházku se psy v neznámém prostředí. A
musim říct, že to byl skvělý nápad. Holky musely chvíli vydržet v autě, než jsme ubytovali a předali Kačenku (která mimochodem vše zvládla perfektně, hned si našla kamarádky a pomalu se s náma ani nerozloučila a zmizela v jídelně), ale pak jsme vyrazili nad lázně Kynžvart.
Zpočátku nás pronásledoval déšť, ale stačilo pár hezkých slovíček, mraky se rozestoupily a sluníčko vylezlo na krásně modré nebe.
Cesta byla strááášně zledovatělá, takže jsme s babičkou holkám dost záviděly drápky. Kessinka se neustále vydávala přes závěje, protože přes cestu přebíhaly srnky a ona musela prozkoumat každou jejich cestičku. Toto vydržela Irunka jen chvíli. Skákání v půlmetrových závějích jí brzy odrovnalo. Kochali jsme se nádhernou přírodou, sluníčkem a tichem. Když jsme došli na rozcestí U Stohu, rozhodli jsme se pro návrat, neboť pokračovat se nedalo. Všechny cesty byly zasypané sněhem a museli bychom se brodit. Irunce stačila i tato trasa a ke konci na ní byla únava patrná. Od nohy se mi nehla, když jsem vytáhla vodítko, tak
rychle naběhla, abych jí tam nezapomněla a když jsme přišli k autu, tak vzorně seděla u kufru a čekala, až jí naložim. Žádné odbíhání a sabotování nástupu do auta se nekonalo. Proběhlo malé občerstvení a frčeli jsme domů. Další krásné fotečky si můžete prohlédnou tady:
http://kessadr.rajce.idnes.cz/vylet_v_laznich_Kynzvart/


24.2. Již od samého začátku, co Radku známe tvrdí, že z Jurínka bude skvělý pejskař.  Nejprve ukázal své sklony k tomu, dělat štěňatům figuranta. Nechal se cupovat hned několika najednou a bylo mu to fuk. Stejně tak pokračoval, když jsme Irunku přivezli domu. Prostě jí absolutně ignoroval, div na ní nešlapal a tím jí vlastně "nevědomky" dával najevo, kdo je tady pánem a jaké je její postavení vůči němu. Ovšem svůj sklon k výcviku psa dovršil nyní. Jurínek totiž naučil Irunku, že z ruky si musí brát dobroty velice opatrně! Zatímco panička má okousané všechny prsty , Jurínek ne. Dlabal si svoje hranolky a jak se k němu Irunka přihnala a byla taková hrrr, natáhnul ručku, že jí dá, ale před poskakujícím štěnětem vždy uhnul. Prostě jak byla rozdováděná, tak jí nic nedal. Teprve když si k němu hezky sedla, on natáhl svou ručičku s hranolkou, ona si něžně vzala a on to celé komentoval svým úžasným : TÁÁÁÁT a úsměv TÁÁÁÁT:) a úsměv.Takže, kdo je tady výcvikář? Aby Radka ještě nakonec nechtěla, abychom u Irunky jako majitele uváděli Juráška .


19.2. Většina psů si dá jablko nebo mrkev. Kessinka neváhá a sama si sklízí i jahody, maliny a meruňky. Ovšem Irunka.... ta na takové obyčejné ovoce a zeleninu prdí. Miluje totiž ovoce exotické. S velkou chutí dětem krade banány, mandarinky a pomeranče. Tak psa s takovými chutěmi jsem ještě nepotkala...

17.2. Jelikož pomalu dáváme dohromady akce na letošní rok, věnujeme se také intenzivně přípravě. U Irunky je to především ukazování zubů. Chce si neustále hrát, takže jí panička přepadá ve spánku, lehce vzbudí, aby to vůbec vnímala a prohlíží. U Kessinky je to především měření. Chtělo by to, aby jí přeměřil někdo jiný, ale brát si domu lidi z ulice se mi moc nechce.
Holky se taky naučily bezvadnou věc a to otvírání vchodových dveří. Pokud nezamknu, je to tu dobrej průchoďák a při teplotách venku kolem nuly, tu máme pěknej fučák.
Při hrách už si Irunka nenechá nic líbit a ukazuje, že už jí taky rostou pěkný tesáky. Jinak z ní roste pěkná fešanda. Jen se musí naučit, to umět ukázat. Snad se do výstavy trochu zklidní.




8.2. Jelikož jsme tu v obležení neštovic, mají holky utrum. Řádí spolu na zahradě a i když to
někdy vypadá, že spolu nemluví, jsou to veliké kámošky. V sobotu na vycházce záviděla Irunka Kessince veliké nohy, protože se propadala ve sněhu a tato chůze byla velmi namáhavá. Ale brzy ji asi dohoní. Váží už 20 kg a v kohoutku má zřejmě 52cm . Kdo chtěl někdy změřit štěně čertíka, ví. Trenujeme-ke mně, sedni, lehni, vstaň, zůstaň, místo, stůj, štěkej, hledej, aport a věci na výstavu a svod- postoj, zoubky, prohmatávání od hlavy až po ocásek a přeměřování šuflerou. Brzy si na cvičení budeme muset vyhradit specielní čas. Zatím to zvládáme, jak se zrovna vyskytneme u piškotů. Kessinka povelu štěkej stále zdárně odolává, ale přeměřování ani běžnému tréninku se nevyhne. Tažke nelenošíme.


2.2.V neděli Irunka prvně navštívila cvičák. Ráno jsme vyběhli na pole, kde sice bylo sluníčko, ale fučelo jak na Sibiři. Holky si to ale náramně užívaly a řádily o 106. Na cvičáku se cvičit nedalo. Údajně by to zničilo naši dokonalou chůzi u nohy . Takže se nám to tak nějak hodilo. Irunka se chvíli rozhlížela, pozorovala okolí, ale brzy přišla na to, že tady jí nikdo neublíží a začala prozkoumávat okolí. Pohrála si s jinými prcky, nechala se pomazlit od lidí, ukázala štěkání na povel a byla nadmíru spokojená. Chvilku byla zaskočená, to když na cvičák vběhla její jmenovkyně Iruška a svým torpédovským přístupem rozprášila všechen sníh na cvičišti. Ne nadarmo se jmenuje IRA BLACK DEVIL. Irunku také velice zajímali pejsci, kteří vydávali různé zvuky v kotcích, ale přes plot se k nim nedostala. Kessinna to celé sledovala z povzdálí a jak se k někomu dostala, dávala jasně najevo, že tohle je její štěňátko!!! Štěňátko, které už má přes 18 kg, měří necelých 51cm a už nechce zůstávat v domě,ale venku, kde statečně hlídá, když jsme pryč.. Více fotek na rajčátku:
http://kessadr.rajce.idnes.cz/Irunka_prvne_na_cvicaku/


27.1. V předchozích několika dnech jsme lítali po návštěvách . Začali jsme v pátek návštěvou kamarádky Axy ze cvičáku. Byl to Irunky první výlet na sídliště a do panelákové chodby se jí teda rozhodně nechtělo. Všechno se velice rozléhalo a vůbec to bylo divný. Nezbývalo než jí chodbou pronést. Ovšem na návštěvě se už cítila velice dobře a řádila s Axou jak to jenom šlo. Axuška na ní byla hodná a děti také.

V neděli jsme šli na návštěvu k babičce, opět do paneláku. Chodba byla ještě stále velký strašák, natož pak výtah! Jééé to je nebezpečné místo. Strávili jsme u babičky asi 5 hodin, takže jsme s Irunkou běhali čurat ven a tou chodbou a výtahem jsme se dooost nalítali. Dá se říct, že poslední jízda už byla celkem v pohodě.

Ovšem v pondělí bylo velké překvapení, jak pro nás tak pro Irunku. Jeli jsme do Kyškovic . Dlouhou cestu Iruš
zvládla v pohodě, pěkně se prochrupkala a paaak. Přijeli jsme k vratům a tam na nás kromě celé smečky poštěkával ještě Dinoušek . Koukali jsme jako blázni. Je ho teda taky pěknej kus chlapa. Ale největší překvapení měla Iruška, protože Radku poznala a mohla se zbláznit radostí. Celou jí olízala, tedy Irunka Radku, počůrala se u toho a ocásek si mohla ukroutit. Stejně tak se chovala i když přijela domů Martina. Bláznila radostí. Je vidět, že se Jindrákovci svým štěňátkům zarývají hluboko do paměti. S Dinouškem se Iruška taky řádně vyřádila, lítali po pokojích jak draci a lumpačili, jak to jenom šlo. Dinouš se choval jako pravej chlap a když už nemohl, tak pěkně vrčel. Předvedli jsme, jak Irunka krásně štěká na povel, snědli buchtu, pokecali a byl čas návratu. Irunka se se všemi rozloučila a po přístupu Wikči, která jí dala najevo, že tady už se další holka nevejde, jsme se naskládali do auta a šup k domovu.

V úterý bylo po dlouhé době sluníčko a tak se Irunka prvně prošla vesnicí a jediné, co jí řádně vylekalo byly bodláky, které se jí chytly a nechtěly pustit. Vše v rámci možností, první vycházky do nebezpečí velkovesnice .

A ve středu jsme zamířili kousek za Chomutov za Montíkem. Vezli jsme mu granulky. Montík si taky krásně bydlí. Na velké zahradě s parádním výhledem na Krušné Hory. Moc dlouho to mlaďasům netrvalo a pustili se do bitky, která trvala asi 40 minut. Řádili na sněhu a na fotkách je dooost černých čmouh. Musíme říct, že Irunka měla dost navrch, ale to je jistě jen ten její trénink s Kessinkou, která jí nešetří. Ale když Monťas chtěl, tak jí zalehnul svou vahou. Je jasný, že když byl na lopatkách, tak jen čistě z gentlemanských důvodů.

Spoustu fotek z těchto setkání najdete na rajčeti a bitku s Montíkem na youtube:
http://kessadr.rajce.idnes.cz/Irunka_s_Axou%2C_Dinouskem_a_Montikem_Karouskem/
http://www.youtube.com/watch?v=a_eqGJWEPxY

Cestou domů jsme vyzvedli Jurínka u babičky a Irunka už si z chodby ani z výtahu nic nedělala. PARÁÁÁAÁDA!!!!!!


22.1. Co dělat, když venku mrzne až praští? Hřejeme se v teple rodinného krbu. No a aby nebyla nuda, tak se lumpačí a bitkaří. Na fotečky se můžete podívat na rajčeti.
http://kessadr.rajce.idnes.cz/Hrajeme_si_v_lednu/



Irunka stále roste . Váží skoro 15 kg a měří něco mezi 46-48 cm. Zastavit jí pro měření je totiž nadlidský výkon. Štěkání na povel se nám dobře rozvýjí, při sedni srandovně poskakuje dozadu, aby  viděla na dobrotu, při lehni se rozplácne jak placka. Panička má už tak rozkousané konečky prstů, že uvažuje o nějakých náprstcích.

18.1. Irunka oslavila 3 měsíce. A jak se jí u nás žije? S Kessinkou už se hry trošku umírnily a jsou víc hrací než ukazující, kdo je tady pánem. Ona si taky nenechá nic moc líbit a bránit se teda jako umí. Ráda sleduje děti, když se koupou a nejraději by tam asi vlezla za nima. Hází na mě vždycky tak smutné pohledy, že jí do vany nechci pustit. Nejvěrnější jsou holky v kuchyni,
kdy si lehnou tak, že zahradí východ, abych jim náhodou neutekla a po očku sledují, co vařím. Velký kus hovězího, dováděl Irunku k neuvěřitelným operním výkonům. "...aaaauuuuumrrrrhhmmmaaaauuuuuuuu......" intonaci by jí mohl závidět kdejaký profesionální zpěvák. Je to naše zlatíčko. I Kessinka samozřejmě. Uvažuji, zda se dá naučit pes štěkat přes dveře. Pokud totiž za dveřmi trénujeme s Irunkou štěkání, tak i ona se za dveřmi může zbláznit, ale jak dveře otevřu, tak nastane hrobové ticho a nedostanu z ní ani hlásku. Trošku problém nám vyvstal se sousedy. Irunka ráda podporuje dobrmany Bonie a Clyda při hře štěkotem. To se jim ovšem moc nezdá a těsně u plotu jí to řádně vysvětlují. Do toho se vloží Kesska, která se musí Irunky zastat a všechny ty tesáky najednou nevypadají opravdu dobře. odborníci radí jedině zeď. Plot není dodělaný, neboť se čeká až si sousedi dostaví zastřešení bazénu. Naházeli jsme tam Xrůzné desky a snad se do jara nesežerou. Jímá mě hrůza, že by k nám měli vtrhnout.


10.1. Přesto, že je Iruška ještě miminko a snaží se to dokazovat jak to jenom jde , musíme se pochlubit velkým úspěchem.  Je to jedna z věcí, která se nám s Kessinkou dosud nepodařila, ale zdá se, že Iruška začíná štěkat na povel. Na Kessku do teď nic nezabralo, ale Irunka už začíná chápat, co se po ní chce a panička z toho má obrovskou radost. Cítí to jako zadostiučinění.




8.1. Iruška vyrazila na tancování. Proběhla se školní chodbou, prázdnou tělocvičnou a hlavně zamířila mezi dětičky. Všechny měly v ruce piškůtek, takže to bylo hrozně fain. Jasně, že na ní museli pomaloučku a hlavně potichoučku, ale Iruška je ustála, byla přítulná a dokonce všem dala pusinku. Ke konci už i zůstala v tělocvičně a sledovala, jak děti tancují. Na to, že byla vpodstatě poprvé ve velkém davu  SUPEEER!!!
další fotečky tady:kessadr.rajce.idnes.cz/Iruska_na_tancovani/




6.1. Holky si spolu pěkně užívají. Máme pěkné video, jak řádí. Koukněte tady:
www.youtube.com/user/kessadr
No a tahání o ponožku dopadlo tak, že Iruška létala vzduchem . Odmítala se pustit, takže jí Kessinka simulovala kolotoč. Jsou spolu holky šťastný.





4.1. Chodíme ven ve dne v noci a stááále fotíme. Iruška je totiž na sněhu neodolatelná a její pohledy se sněhem na čumáčku rozněžní každého. I Kessinka začala nějak víc řádit. Lítají spolu po sněhu jak torpéda. Jsou to naše zlatíčka.
Kessinka na cvičáku ukázala, že toho přes svátky moc nezapomněla a její chůze bez vodítka se dokonce velice zlepšila. Iruška zas bodovala na veterině jako velký nebojsa.






2.1. Využili jsme s Kessinkou pozvání od Jindrákových a vyrazili s několika dalšími odvážlici na Milešovku. Počasí nám totiž opravdu moc nepřálo a tak co roztálo, zase zmrzlo a cestu jsme tedy měli parádně připravenou. Už silnice do Milešova byla zajímavá, neboť nám náhle zmizela pod koly a museli jsme jet po objížďce, která rozhodně nebyla značená. Silnice se v zimě neudržují, takže to bylo docela dobrodružné a v jednu chvíli se zdálo, že to do Milešova vezmeme ze srázu přes pole. Ferda (naše auto) ovšem nezklamal a zastavil na okraji. Minutky utíkaly, ale na místo srazu jsme dorazili včas a po silnici.
Dost lidiček i psíků již přítomných bylo. Kessinka vyběhla z auta, hned vyčůrat a rozkoukat se. Panička se bála, že se bude ohánět a hrnout hrůzu, ale za toto musíme Kessinku pochválit. Celou cestu, co se dalo, šla bez vodítka a nevznikl ani jeden konflikt. S odvahou to bylo o něco horší, takže se od paničky nevzdálila dál, jak na 10m a rozhodně se nepouštěla ani do psích hrátek. Ale výlet se jí určitě líbil a prospěl. 
Vyrazilo se a hned od počátku se šlo do kopečka. Kessinka mírně v rozpacích na paničku neustále vyskakovala a vzhledem k podloží jí posouvala zpět po svahu dolů. A to jsme byli teprve na začátku! Kopeček se mírně zvětšil a výstup začal být malým hrdinstvím. Stoupat po ledu na největší horu Českého Středohoří je opravdu žůžo. Panička si pěkně provětrala plíce, které dlouho nechápaly, co se po nich chce. Ale po nekonečném výstupu, jsme dosáhli cíle a jelikož kochat se pohledem pro mlhu příliš nedalo, zamířili jsme hnedka do bufetku pro gulášek. A hned bylo veseleji. Poté, co se všichni občerstvili a začili mírně promrzat, začalo rovnání na společnou fotku.


Jarmila, Mirek a Míra s hovawartkou Baxis z Brzáneckých vinohradů a borderkou Queen Foxy Fox
Lenka a hovawartka Baira z Brzáneckých vinohradů
Radka a hovawartka Attari_Wart_Kesidy + australanda Double Quick Wicky Svěží vítr
Jirka s hovawartkou Bee-Bee z Brzáneckých vinohradů a ausinou Angel Eyes Carcassonne Tolugo
Jitka se Slávkem a australanda Jenny
Já a hovawartka Kessie z Budské samoty
Radka a hovawartka Drew Marry Gora Monte
Lukáš, Bára a ausiny Beruschka Svěží vítr a Give Me Smile Puella Fera
Verča, její taťka a Honza s hovawartkou Annika Viola Fragoli a kokřicí Alis z Jedovarské samoty

Na fotce nejsou ti co fotili, ale určitě si zaslouží být za statečnost zaznamenáni.
Mírným okruhem jsme začili klesat dolů. I tato cesta byla velice zajímavá. Jelo to totiž mnohem rychleji . Někteří riskovali pěšmo, někteří raději sjížděli a to jak po botech, tak po zadnicích a někteří si hráli na kamzíky a uklouzanou cestu různě obcházeli. Jen psíkům to bylo celkem jedno. Mít tak jejich drápky.



Příroda byla opravdu nádherná a stromy krásně ojíněné. Dušička se skutečně kochala.
Sešupajdili jsme Milešovku směrem na Velemín, obešli ho mírně po poli, kde nás zahlédl myslivec, ale nic nenamítal a podél potoka se vraceli zpátky do Milešova. Kessinka nezapřela, že je od Drožkovického potoka a smočila alespoň packy v té ledové vodě. Ještě, že tam neskočila celá, protože by určitě zmrzla na místě v ledovou sochu. Počasí tedy nic moc, ale po těch svátcích, takový výlet opravdu bodnul a my jsme za něj Jindrákům moc vděční. Nezapomněli jsme jim patřičně poděkovat.
Fotečky z cesty můžete vidět tady:
http://kessadr.rajce.idnes.cz/Milesovka/
http://awista.rajce.idnes.cz/Milesovka/


1.1. Tak vás všechny vítáme v novém roce. Vstup do roku 2010 jsme zvládli naprosto v pohodě. Kessinka sice byla lehce vystresovaná, ale Iruška jí uklidňovala a byla naprosto v klidu. Holky se chytly hesla, kam se vejde jeden pes, vejdou se i dva a narvali se pod stůl. Bylo nás doma trochu víc lidí, ale nikomu to nevadilo. Iruška se takézřejmě naučila, jak získat jídlo z konferenčního stolku. Sedí k němu zády a sleduje člověka před sebou. A když se dotyčný nekouká, tak se mrštně otočí, stáhne chlebíček a zdrhá.